Projev předsedkyně von der Leyenové na plenárním zasedání Evropského parlamentu věnovaném evropské koordinované reakci na koronavirovou nákazu COVID-19

Publikováno: 30. 3. 2020

26. březen, Brusel

Vážený pane předsedo,

vážené poslankyně, vážení poslanci,

nejdříve ze všeho bych ráda poděkovala všem, kteří umožnili toto mimořádné zasedání v podmínkách, jež jsou rovněž mimořádné. Je těžké se smířit s tím, jak moc a jakým způsobem se svět od našeho posledního setkání změnil. V jediném okamžiku se z viru, který se objevil na opačném konci světa, stala i u nás v Evropě smrtící pandemie s tragickými následky.

Ze dne na den se náš způsob života změnil. Naše ulice se vylidnily. A naše dveře zavřely. Z každodenní rutiny se pro nás stal boj o život. Během této doby se nám život před očima odhalil ve své křehkosti. A v srdci Evropy jsme zažili tragédii, jejíž rozsah jsme si ještě před několika týdny neuměli ani představit. V duchu jsem upřímně se všemi oběťmi i všemi jejich blízkými. Své myšlenky a přání všeho nejlepšího upínáme k těm, kdo v této chvíli bojují o život nebo doma stonají. Jsme s vámi.

Ale přestože virus udeřil silně, evropští občané jsou rovněž silní. Chci vzdát hold mužům a ženám, kteří tento boj svádějí. Myslím na sestry, lékaře a ošetřovatele – v Itálii, ve Španělsku a po celé Evropě –, kteří se tomuto nebezpečí postavili a na nic se při tom neptali. Jsou to hrdinové, kteří den za dnem nasazují všechno pro záchranu našich rodičů a pro záchranu našich prarodičů, přátel i kolegů a sousedů i cizinců. Evropa je vám všem zavázaná a vděčná. Vám, kdo doplňujete zboží, i vám, kdo odvážíte odpad. Vám, kdo pomáháte s pohřby. Vám, kdo pomáháte s výukou. Řidičům kamionů i uklízečkám. Dělníkům i pekařům. Vám všem, díky nimž náš svět stále funguje. Evropa je vám všem zavázaná a vděčná.

Tento boj je však jedinečný tím, že k němu může přispět každý z nás. Každý z nás může svůj vděk projevit. Tím, že budeme mezi sebou udržovat odstup, můžeme šíření viru zpomalit. Čísla z posledních pár dní ukazují, že dokážeme vývoj ovlivnit – ale pouze pokud se zapojíme všichni. Ano, je těžké nevídat členy vlastní rodiny, obzvlášť když se obáváme o jejich tělesné a duševní zdraví. A ano, je to těžké pro ty, pro které domov nepředstavuje zázemí a bezpečí. Je to těžké pro ty, kteří museli odložit své plány nebo nevědí, co bude s projekty, na nichž tvrdě pracovali. Proto jsem přesvědčena, že i když jsme teď od sebe dál než obvykle, naše spolupráce musí být o to užší.

Musíme na sebe vzájemně dávat pozor, musíme se podporovat, abychom krizi překonali. Protože jestli existuje něco ještě nakažlivějšího než tento virus, jsou to láska a soucit. A Evropané v současné obtížné situaci dokazují, jak mocné tyto síly mohou být. Nenápadná gesta laskavosti, soucitu a solidarity pomáhají šířit v celé Evropě naději. Od dobrovolnictví až po zpěv na balkonech. Od zasílání pohlednic osamělým lidem až po zařizování nákupů pro seniory. Od hotelů, které zdarma nabízejí ubytování, až po restaurace, které darují jídlo. Od výrobců luxusních parfémů a alkoholu, kteří vyrábějí dezinfekční gel, až po firmy v automobilovém a oděvním průmyslu, které vyrábějí masky. Těmito příklady se Evropská unie musí řídit. Když každý přispěje byť jen malým dílem, můžeme si navzájem opravdu hodně pomoci.

A úlohou evropských institucí, tvůrců politik a vedoucích představitelů je projevit stejnou důvěru, stejnou jednotnost a stejné vůdčí schopnosti. Je to odpovědnost nás všech. Nikdo z nás to nedokáže sám, a ani žádný členský stát nemůže tuto krizi zvládnout osamoceně. Protože v této krizi, a obecněji v naší Unii, pomůžeme sami sobě jedině tak, že si budeme pomáhat navzájem.

Na dění z posledních pár týdnů ale bylo někdy smutné pohledět. Když Evropa skutečně potřebovala pomáhat si navzájem, příliš mnoho z nás se zpočátku staralo jen o sebe. Když Evropa skutečně potřebovala řídit se heslem „všichni za jednoho“, příliš mnoho z nás zpočátku chtělo vše jen pro sebe. A když Evropa skutečně potřebovala dokázat, že je také Unií „do nepohody“, příliš mnoho z nás zpočátku odmítalo chránit před nečasem i ostatní. Netrvalo však dlouho a někteří pocítili následky svého vlastního nekoordinovaného postupu. Proto jsme během posledních několika týdnů přijali výjimečná a mimořádná opatření, abychom potřebné kroky koordinovali a umožnili jejich realizaci.

Od té doby se situace zlepšuje a členské státy si začínají vzájemně pomáhat, a pomáhat tak i samy sobě. Evropa teď opravdu odvádí dobrou práci. Evropany ale zajímá, co se bude dít dál. A všichni víme, co je v sázce. To, co uděláme nyní, je důležité – nejen pro současnost, ale i pro budoucnost.

 

Vážené poslankyně, vážení poslanci,

šíření koronavirové nákazy představuje v první řadě ohrožení veřejného zdraví. A my uděláme vše, co je v našich silách, pro záchranu lidských životů. Naštěstí máme ty nejlepší zdravotníky na světě a můžeme se na ně spolehnout. V Miláně, v Madridu i v dalších místech dělají každičký den zázraky. Jak jsme ale viděli – u nás i jinde –, rozsah této pandemie je přivádí na samé hranice možností. Naléhavě potřebují vybavení, to správné vybavení, potřebují ho v dostatečném množství a potřebují ho hned. Místo toho jsme však byli svědky situací, kdy klíčové vybavení na dlouhé dny uvázlo v místech s nedostatečnou kapacitou nebo na hranicích.

A proto jsme museli vzít věci pokud možno do vlastních rukou, abychom tyto překážky odstranili. Proto nyní vytváříme vůbec první evropské zásoby zdravotnického vybavení, jako jsou ventilátory, masky a laboratorní potřeby. Komise bude financovat 90 % těchto zásob prostřednictvím systému RescEU. Proto jsme zahájili několik společných zadávacích řízení s členskými státy na testovací sady, ventilátory a ochranné prostředky. Do posledně uvedeného se zapojilo 25 členských států.

A máme dobré zprávy: Od úterý víme, že výrobci jsou schopni jejich poptávku po maskách, rukavicích, ochranných brýlích a štítech uspokojit. První dodávky bychom měli mít v nadcházejících týdnech. A protože při pandemii mohou znalosti zachraňovat životy, vytvořili jsme evropský tým vědců, expertů, kteří nám pomohou připravit koordinovaná opatření, jimiž bychom se všichni mohli řídit. Těmto jednáním dvakrát týdně osobně předsedám. Tato zkušenost jen prohloubila mé přesvědčení, že budeme muset použít všechny své síly, abychom to společně zvládli a znovu se postavili na nohy.

A naší největší silou je náš jedinečný jednotný trh. Úspěšné evropské řešení této situace lze koordinovat pouze pod podmínkou, že náš vnitřní trh a schengenský prostor budou fungovat tak, jak mají. Krizi bez hranic nelze vyřešit tím, že mezi sebou vybudujeme hraniční ploty. A přitom právě tak vypadala první reakce řady evropských zemí. To jednoduše nedává smysl. Vždyť neexistuje jediný členský stát, který by byl schopný sám uspokojit všechny své potřeby v oblasti životně důležitých zdravotnických potřeb a vybavení. Ani jediný.

Volný pohyb zboží a služeb je proto naším nejúčinnějším a upřímně řečeno i jediným prostředkem k zajištění toho, aby se dodávky dostaly tam, kde je jich nejvíce zapotřebí. Nedává smysl, aby se některé země jednostranně rozhodly zastavit vývoz do dalších zemí na vnitřním trhu. A proto Komise zasáhla, když řada zemí zablokovala vývoz ochranných prostředků do Itálie. Proto jsme vydali pokyny k opatřením na hranicích, jež mají za cíl chránit zdraví a zachovat dostupnost zboží i základních služeb. Proto žádáme o vytvoření prioritních „zelených pruhů“ pro přepravu zboží. Díky nim by překročení hranic nemělo trvat déle než 15 minut. Pomohou také zajistit, aby se zboží a dodávky dostaly tam, kde jsou třeba, a aby se zabránilo jejich nedostatku.

Lituji, že jsme byli nuceni to udělat, ale náš koordinovaný přístup nyní přináší výsledky. Vnitřní trh již funguje lépe. A všichni jsme s radostí vyslechli zprávu, že nemocnice v Sasku přijaly pacienty z Lombardie a nemocní z francouzského regionu „Grand Est“ se zase léčí v Lucemburském velkovévodství. Je zcela zřejmé, že abychom pomohli sami sobě, musíme si pomáhat navzájem.

 

Vážené poslankyně, vážení poslanci,

celý soubor opatření, která jsme přijali, je odrazem bezprecedentní situace, jíž nyní čelíme. Jak už jsem ale řekla, Evropany zajímá, co se bude dít dál. A chtějí samozřejmě, abychom učinili vše, co je v našich silách, a zachránili co nejvíce lidských životů. Přemýšlejí ale i o tom, co bude pak. Přemýšlejí o tom, jestli ještě budou mít práci, co bude s jejich podnikem a s jejich zaměstnavatelem. Co bude s jejich úsporami a hypotékou? Budou mít obavy o své rodiče, sousedy, místní komunitu. Budou vědět, že jejich vlády musely přijmout obtížná rozhodnutí, aby zachránily lidské životy – to ano.

Ale budou si také pamatovat, kdo byl připraven nabídnout pomocnou ruku – a kdo ne. A budou si pamatovat, kdo jednal – a kdo ne. A budou si pamatovat rozhodnutí, která dnes učiníme – nebo neučiníme. Chci tím říct, že jednoho dne, v nedaleké budoucnosti, to bude všechno za námi. A naším úkolem je zajistit, aby Evropská unie toho dne – a všechny dny následující – byla připravena nabídnout pomocnou ruku těm, kdo ji potřebují. To, co uděláme nyní, je opravdu důležité.

A proto jsme zahájili investiční iniciativu pro reakci na koronavirus, která má pomoci přidělit 37 miliard eur s cílem zmírnit dopady krize a zachránit životy, pracovní místa a podniky. Proto jsme přijali vůbec nejpružnější dočasná pravidla pro státní podporu, která umožní členským státům poskytnout podnikům životně důležitou pomoc. První případy byly schváleny v rekordním čase pouhých několika hodin.

A proto jsme poprvé v naší historii aktivovali obecnou únikovou doložku v Paktu o stabilitě a růstu. To znamená, že členské státy mohou využít všechny dostupné možnosti na pomoc pracujícím či nezaměstnaným, na pomoc malým i velkým podnikům a na pomoc lidem v této těžké situaci.

 

Vážené poslankyně, vážení poslanci,

to je Evropa, kterou by si měli lidé, až to bude všechno za námi, uchovat v paměti. Evropa, která pracuje na plné obrátky, když se zdá, jako by se celý svět zastavil. Evropa, která je tu pro své občany a členské státy ve chvíli, kdy ji naléhavě potřebují. Evropa, která má empatii a soucit staví nade vše.

Evropa, která je v časech nouze odolná a současně nesobecká. To je Evropa, kterou si přeji. Je to přesně ta Evropa, o níž snili ti, kdo po druhé světové válce stáli u jejího zrodu. Když tuto unii lidí a národů vytvářeli, měli bolestně před očima, kam může vést sobectví a přepjaté nacionální smýšlení. Chtěli vytvořit spolek, v němž ze vzájemné důvěry vyrůstá společná síla. A právě z této jejich velké myšlenky vzniklo během několika desítek let výjimečné společenství svobody a míru – naše Evropská unie.

A dnes, tváří v tvář neviditelnému nepříteli, jsou tyto základní hodnoty naší Unie vystaveny zatěžkávací zkoušce. Musíme být všichni schopni se na sebe vzájemně spolehnout. Musíme si v těchto těžkých časech znovu navzájem pomáhat. V tuto chvíli je naší prvořadou povinností a prioritou zachránit životy a živobytí evropských občanů. Ale přijde den – a doufám, že od něj nejsme příliš vzdáleni –, kdy se budeme muset zaměřit na budoucnost a budeme společně hledat cesty k novému vzestupu.

A pak si z této situace budeme muset vyvodit ponaučení a rozhodnout se, jakou Evropskou unii do budoucna chceme. A přitom bychom se neměli nechat svést k mylné diskusi o tom, zda potřebujeme více, či méně Evropy. Měli bychom se raději zaměřit na to, jak tuto bouři využít, abychom tu příští přestáli lépe.

Odolnou Evropu, v které stojí za to žít, si přece přejeme všichni – lidé na severu i jihu, na východě i západě. A měli bychom si uvědomit, že naše dnešní rozhodnutí zůstanou dlouho v paměti. A budou základem naší Evropské unie zítřka.

Stojíme na rozcestí: Rozdělí nás tento virus definitivně na bohaté a chudé? Na ty, co žijí v blahobytu, a ty, co nemají nic? Nebo zůstaneme v tomto světě silným kontinentem a respektovaným aktérem? Nemohli bychom z této situace vyjít třeba i silnější a lepší? Nemohli bychom v reakci na krizi naše společnosti pevněji semknout? Nemohly by naše demokracie získat na respektu?

A když se podíváme na všechny projevy náklonnosti, přátelství a lidské slušnosti v celé Evropě, je zřejmé, že můžeme do budoucna hledět s optimismem. Naše Evropa má v rukou vše, co potřebuje, a my jsme připraveni udělat vše nezbytné, abychom tuto krizi  zvládli. u COVID-19

 

Vážené poslankyně, vážení poslanci,

mnozí z vás jste v posledních dnech citovali výrok Jeana Monneta o utváření Evropy v časech krize. Ten platí i dnes.

Ale i výrok dalšího ze zakladatelů Evropy podle mě naši dnešní situaci dobře vystihuje. Konrad Adenauer řekl: „Dějiny jsou také součtem věcí, kterým se dalo vyhnout.“ Milí přátelé, dějiny na nás hledí. Pojďme společně udělat to, co je zapotřebí – s jedním velkým srdcem, a ne s 27 malými.

Ať žije Evropa!

 

Zdroj: EK

ODKAZY A ZPRÁVY

STRATEGIČTÍ PARTNEŘI

  • PP
  • KMV