Stanovisko k důvodové zprávě

Dle důvodové zprávy je cílem posuzované novely Autorského zákona zejména dokončení harmonizace s právem Evropských společenství, jmenovitě implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (dále jen „směrnice 2001/29/ES“) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES o prosazování práv k duševnímu vlastnictví. Předkladatelé novely v důvodové zprávě uvádí, že předchozí změny Autorského zákona provedené zákonem č. 81/2005 Sb. nebyly uskutečněny v souladu s mezinárodními závazky ČR a právem ES, když vyňaly provozovatele ubytovacích služeb a zdravotnických zařízení z povinnosti platit autorské odměny za provozování rozhlasových a televizních přijímačů umístěných v prostorách určených k soukromému užívání ubytovanými osobami nebo ve zdravotnických zařízeních poskytujících zdravotní péči. Tato skutečnost jde dle názoru předkladatelů nad rámec výjimek a omezení mezinárodních smluv, jimiž je ČR vázána, jakož není v souladu ani s taxativním výčtem výjimek připuštěných směrnicí 2001/29/ES.

Nedostatek, který důvodová zpráva naznačuje, nicméně není v textu návrhu novely (a to zcela správně) zohledněn. Úprava Autorského zákona provedená zákonem č. 81/2005 Sb. je, i přes odlišný názor předkladatelů, plně v souladu s mezinárodními smlouvami a závazky ČR. Skutečnost, že pouhé provozování rozhlasových a televizních přijímačů není sdělováním veřejnosti, je tradičně uznávaná i na mezinárodní úrovni.[1] Soukromé užití díla či výkonu zpřístupněného takovým přijímačem, zejm. v podmínkách ubytovacích služeb, rovněž zcela postrádá prvek veřejnosti. Výslovná proklamace této skutečnosti v pozitivním právu (ust. § 23 Autorského zákona ve znění zákona č. 81/2005 Sb.) je na místě, neboť původní znění v praxi připouštělo nesprávnou interpretaci, která nedostatek tohoto pojmového prvku veřejnosti sdělování přehlížela. Uvedená úprava proto do práv autorů, výkonných umělců ani jiných subjektů na sdělování veřejnosti nezasahuje. Tato úprava se nijak nedotkla práva na zpřístupňování díla či výkonu jeho vysíláním rozhlasem nebo televizí (§ 21 AutZ) nebo přenosem takového vysílání (§ 22 AutZ), kde je prvek veřejnosti nepochybný.

I bez ohledu na skutečnost, že úprava § 23 Autorského zákona provedená zákonem č. 81/2005 Sb. do práva na sdělování veřejnosti nezasahuje, je nutno podotknout, že pochybnosti o souladu dotčené úpravy s výjimkami připuštěnými mezinárodními smlouvami nejsou důvodné. Pro účely doložení tohoto závěru shrnujeme přehled výjimek z úpravy příslušných mezinárodních úmluv. Bernská úmluva vyhrazuje stanovení podmínek výkonu práva autorů literárních a uměleckých děl svolit k jejich veřejnému sdělování vnitřnímu zákonodárství[2], obdobně Všeobecná úmluva o autorském právu přímo umožňuje, aby vnitřní zákonodárství stanovilo výjimky z práva autorů udílet svolení k veřejnému provozování či vysílání rozhlasem a televizí[3]. Římská úmluva výslovně opravňuje smluvní státy ke stanovení výjimek z ochrany této úmluvy, mimo jiné i pro soukromé užívání[4] a dále připouští i širokou úpravu či výjimky z práva na odměnu za užití[5]. Rovněž smlouvy WIPO o právu autorském a právech souvisejících umožňují státům za obvyklých podmínek stanovit omezení a výjimky z těchto úmluv[6], přičemž státy jsou výslovně oprávněny upravit, omezit či zcela vyloučit právo výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů na přiměřenou odměnu za užití zvukových záznamů k jakémukoli sdělování veřejnosti.[7]

Konečně nelze souhlasit se závěry uvedenými v důvodové zprávě v tom, že by dotčená úprava § 23 Autorského zákona provedená zákonem č. 81/2005 Sb. nebyla v souladu s výjimkami nebo omezením práva na sdělování veřejnosti připuštěnými směrnicí 2001/29/ES. Tato směrnice se harmonizuje právní ochranu autorského práva a práv s ním souvisejících se zvláštním zřetelem na informační společnost. Předchozí úpravy v této oblasti, a to včetně práva na provozování rozhlasového a televizního vysílání, však nebyly nijak dotčeny.[8] Směrnice 2001/29/ES upravuje pouze specifickou výseč práva na sdělování veřejnosti a to způsobem, že každý jednotlivec ze strany veřejnosti má k těmto dílům přístup z místa a v době, které si zvolí[9]. Tato úprava již byla transponována do našeho právního řádu ust. § 18 odst. 2 Autorského zákona a vztahuje se zejména na sdělování veřejnosti prostřednictvím počítačové sítě (typicky internet). Pojmovým znakem tohoto způsobu užití je možnost uživatele zvolit si sám místo a zejména čas (okamžik) užití díla bez ohledu na vůli či rozhodnutí udělovatele (tj. vysílatele, osoby provádějící přenos vysílání či provozovatele vysílání). Lze uzavřít, že směrnice 2001/29/ES se pro tradiční způsoby sdělování děl a uměleckých výkonů veřejnosti (ve smyslu § 18 odst. 1 AutZ, tedy včetně provozování rozhlasového a televizního vysílání dle § 23 AutZ) neuplatní, neboť to sama ve svém čl. 1 odst. 2 vylučuje, přičemž je to vyloučeno i z povahy věci. Dovozovat případný nesoulad ust. § 23 AutZ, ve znění zákona č. 81/2005 Sb., s výjimkami stanovenými směrnicí 2001/29/ES proto není na místě.

Zásadní připomínky

 

Svaz obchodu a cestovního ruchu zásadně nesouhlasí s tvrzením Důvodové zprávy, že novela AutZ, uskutečněná zákonem č. 81/2005 Sb., nebyla provedena v souladu s mezinárodními smlouvami jimiž je ČR vázána, jakož i v souladu s právem Evropských společenství. (viz. komentář k důvodové zprávě)

19.      Změna § 18 odst. 3

Nesouhlasíme s navrženou změnou a žádáme ponechat současné znění.

Uvedené ustanovení v současném znění deklaruje, že sdělováním díla veřejnosti není pouhé provozování zařízení umožňujícího nebo zajišťujícího takové sdělování. Tato deklarace je v textu zákona opodstatněná, napomáhá řešit některé výkladové nejasnosti a předchází sporům. Předkladatelé navrhli odstranit toto ustanovení zcela bez náhrady. Takový postup není obhajitelný a směřuje proti smyslu a systematice úpravy sdělování díla veřejnosti. Toto ustanovení, jak bylo zmíněno výše, reflektuje tradiční zásadu autorskoprávní dogmatiky uznávanou na mezinárodní úrovni[10] a není důvodu, proč by ji měl autorský zákon opustit.

Není zřejmé, v jakém smyslu mělo být dle předkladatelů toto ustanovení vykládáno nesprávně. Současné znění je zcela srozumitelné, jednoznačné a určité, přičemž nejednoznačný výklad nepřipouští.

Nově navrhované znění obsahující úpravu vyčerpání práv není opodstatněné a duplikuje již platnou právní úpravu. Především nelze souhlasit s tím, že navrhované ustanovení je transpozicí čl. 3 odst. 3 (návrh nesprávně uvádí odst. 2) směrnice 2001/29/ES. Citovaný článek směrnice totiž upravuje vyčerpání pouze některých práv na sdělování veřejnosti (zejm. sdělování počítačovou sítí apod. – blíže uvedeno v části 1.1 shora), které svědčí pouze některým vyjmenovaným subjektům. Použitelnost nově navrhovaného znění by bylo možné připustit nanejvýš pro sdělování veřejnosti ve smyslu ust. § 18 odst. 2 AutZ, nelze jej však paušálně uplatňovat v rámci všech regulovaných způsobů sdělování veřejnosti upravených v § 19 až 23 Autorského zákona (resp. i § 18 AutZ).

Zejména je však třeba zdůraznit, že nově navrhované ustanovení je nadbytečné a systematicky nevhodné, neboť duplikuje ust. § 12 odst. 2 Autorského zákona věty prvé, které na tomto místě v duchu vnitřní provázanosti úpravy majetkových práv autorských obecně stanoví, že poskytnutím oprávnění dílo užít právo autorovi nezaniká. Současná úprava je zcela komplexní a plně dostačující. Nově navrhovaného ustanovení proto již není třeba; jeho přijetím by naopak došlo k negativnímu zásahu do kontextu úpravy práva na užití díla, mající za následek její nejednoznačnost a vnitřní rozpornost.

 

58.            Nové znění § 70, odst. 4 neakceptovat

 

Nesouhlasíme s navrženou změnou a žádáme ponechat současné znění.

 

         Zdůvodnění:  Novelizované znění bude zřejmě omezovat výkonné umělce, kteří         provádějí ve svém uměleckém výkonu parodie a satiru.  Nové znění také jednoznačně      nespecifikuje na jakou ochranu má výkonný umělec právo (zda o autorskou ochranu či       jinou!).

72.  Nové znění § 97., odst. 2 navrhujeme neakceptovat

 

Nesouhlasíme s navrženou změnou a žádáme ponechat současné znění.

         Zdůvodnění: Nedomníváme se, že forma občanského sdružení je nejlepší právní        formou pro kolektivní správu autorských práv. Nové znění upevňuje monopol   existujících kolektivních správců a znemožňuje jiné řešení. Omezuje se tím soutěž       mezi právnickými osobami, které se kolektivní správou autorských práv zabývají nebo          v budoucnosti mohou zabývat.

 

84.  Nové znění §. 100, odst. 1, písmeno h) navrhujeme neakceptovat

 

         Nesouhlasíme s navrženou změnou a žádáme ponechat současné znění.

 

         Zdůvodnění: Na živé provozování děl prováděných výkonnými umělci dopadá kolektivní správa v okamžiku uplatnění znovu navrhované zákonné domněnky v par.       100, odst. 5. Ponechání znění platného zákona jasně určuje na základě čeho má   kolektivní správce určit autorskou odměnu v případě živého provozování. Úprava,          kterou navrhuje ministerstvo lze akceptovat v případě, že budou přijaty naše návrhy          znění par. 100, odst. 4 a 5.

87.      Změna § 100 odst. 1 písm. s)

Nesouhlasíme s navrženou změnou a žádáme ponechat současné znění.

Problematiku sjednávání odměn shrnujeme níže v připomínce k bodu 98.

89.      Doplnění § 100 odst. 4

Nesouhlasíme s navrženou změnou a žádáme ponechat současné znění.

Účelem navrhovaného doplnění je stanovení zákonné domněnky postavení provozovatele veřejné hudební produkce k tíži osoby, která k této produkci pouze poskytla prostory. Tuto zákonnou domněnku upravoval autorský zákon v původním znění před změnou provedenou zákonem č. 81/2005 Sb. a v současném znění ji neobsahuje. Zákonodárce již dříve zvážil důvodnost této konstrukce a jako neopodstatněnou ji ze zákona vypustil.

Rekonstrukci této domněnky nelze odůvodňovat případným ztížením uplatňování majetkových práv příslušným kolektivním správcem, neboť kolektivní správci dle současného znění tohoto ustanovení disponují veškerými potřebnými právními prostředky k uplatnění a vymožení spravovaných práv (za krátkou dobu účinnosti současné právní úpravy rovněž nelze získat statisticky významná data). Dle současného znění je osoba, která poskytla prostor k veřejné hudební produkci, povinna poskytnout kolektivnímu správci údaje a součinnost potřebnou pro určení totožnosti jejího provozovatele. Kolektivní správce je oprávněn se vůči takové osobě domáhat splnění této povinnosti jakož i případných nároků vzniklých porušením této povinnosti. Poskytovatele prostor proto není třeba dále zatěžovat za účelem nadstandardního zajištění spravovaných práv plynoucích ze vztahu mezi kolektivním správcem a provozovatelem veřejné hudební produkce, což by přinesla navrhovaná změna.

Navrhovaná konstrukce představuje nepřípustný zásah do práv a rovného právního postavení osoby, která poskytla prostory k veřejné hudební produkci. Takový nárok nelze ničím odůvodnit. Kolektivní správce, jehož hlavním předmětem činnosti je uplatňování a ochrana majetkových práv autorů a dalších oprávněných subjektů, je nadto k této činnosti lépe vybaven a není důvodné jeho zákonné povinnosti přenášet na třetí osoby. Navrhovaná úprava by rovněž rozšířila prostor pro případné zneužití tohoto ustanovení, neboť není zřejmé, jaké formální podmínky by předcházely nastolení předmětné právní domněnky (zejm. zda osoba, která poskytla prostory, tuto informační povinnost splnila či nikoli) ani kdo a jakým způsobem by určoval splnění těchto podmínek.

90.      Doplnění § 100 odst. 5

Nesouhlasíme s navrženou změnou a žádáme ponechat současné znění.

Účelem navrhovaného doplnění je stanovení zákonné domněnky živé veřejné produkce pouze takových děl, jejichž autoři jsou zastupováni příslušným kolektivním správcem. Obdobně jako u návrhu uvedeného pod bodem 89 také tuto zákonnou domněnku upravoval autorský zákon v původním znění před změnou provedenou zákonem č. 81/2005 Sb. a v současném znění ji neobsahuje. Zákonodárce již dříve zvážil důvodnost této konstrukce a jako neopodstatněnou ji ze zákona vypustil.

Dle současného znění nic nebrání kolektivnímu správci aby se úspěšně domáhal splnění uvedené povinnosti dotčeného provozovatele případně i nároků, plynoucích z porušení této povinnosti (náhrady škody a ušlého zisku, vydání bezdůvodného obohacení apod.). Současná úprava je pro zajištění těchto práv plně dostačující a respektuje rovné právní postavení kolektivního správce a dotčeného provozovatele. Není důvodné, aby na základě porušení této povinnosti (při užití navrhované domněnky provozování děl zastupovaných autorů) kolektivní správce uplatňoval nároky plynoucí z uměle konstruovaného práva na odměnu za užití děl autorů nezastupovaných.

 

Alternativně navrhujeme nové znění §. 100, odst. 5, které vychází z platné úpravy a částečně akceptuje ministerský návrh.

Výkonný umělec nebo společný zástupce výkonných umělců je povinen předložit nebo zajistit předložení třetí osobou provozovateli živé veřejné hudební produkce program produkce s uvedením jmen autorů a názvů děl, která mají být provozována, a to nejpozději 20 dnů před konáním produkce. Provozovatel živé veřejné hudební produkce je povinen tento program produkce s uvedením jmen autorů a názvů děl, která mají být provozována, oznámit příslušnému kolektivnímu správci,a to nejpozději 10 dnů před konáním produkce, pokud není ve smlouvě mezi provozovatelem a kolektivním správcem dohodnuto jinak. Jestliže se tyto povinnosti nesplní, dopustily se povinné osoby přestupku nebo správního deliktu podle tohoto zákona.

     Zdůvodnění: Nrhujeme zpřesnění první věty tohoto ustanovení a jednoznačně          označujeme "dodavatele hudební produkce". Podotýkáme,k námitce na ministerskou     důvodovou zprávu, že "Provozovatel živé veřejné hudební produkce" také není nikde        v autorském zákoně specifikován a ani  nelze pojmu dát přesný obsah. 

     Povinnost na straně výkonných umělců a zastupujících agentur považujeme za        nezbytnou, aby se dala plnit povinnost ukládaná ve větě druhé. Trváme také na tom, aby nebyla zavedena aktivní právní domněnka, která by zejména začínající, nezkušené a občasné provozovatele zatahovala do režimu kolektivní správy.

Stejně tak začínající autoři nejsou, resp. nechtějí být zastupování kolektivním správcem a tato právní domněnka je přímo "vhání" do náruče kolektivního správce s minimem možností ovlivnit výši výplaty své autorské odměny.

Jeví se nám jako nejlepší užít  jako sankci opět nově zaváděné přestupky a správní delikty (§ 105 a, odst. 1 písm h)  a § 105 b, odst. 1 písm i). Považujeme za vhodné, aby se tyto sankce vztahovaly na obě strany, které se dopustili porušení zákona. Podle autorského zákona autorovi plně náleží spravedlivá autorská odměna a náhrada škody, což není vypuštěním právní domněnky nijak dotčeno. 

 

Navíc jak pro odst. 4 tak odst. 5 by zavedení právní domněnky má za následek více sankcí - řešení nezaplaceného autorského honoráře se sankční poplatkem od kolektivního správce a  přestupek, resp. správní delikt (tak jak to předpokládá ministerský návrh).

 

98.      Doplnění nového § 102a

Nesouhlasíme s navrženým zněním.

Předmětem navrhovaného nového ustanovení je úprava procedury sjednávání sazebníku odměn mezi příslušným kolektivním správcem a zástupci právnických osob sdružujících uživatele. Metoda stanovení unifikovaného sazebníku pro veškeré uživatele na území České republiky je v rozporu se základními právními zásadami rovnosti stran a smluvní volnosti. Vztah mezi kolektivním správcem a uživatelem je vztahem smluvním, jehož stranami jsou dva rovnocenné subjekty, přičemž tento smluvní vztah je projevem shodné svobodné vůle obou smluvních stran. Jednání směřující k založení takového smluvního vztahu nelze determinovat předem určenou a neměnnou výší odměn (zde sazebníkem), jejichž podobu nemohl a nemůže uživatel nijak ovlivnit. Podotýkáme, že princip administrativně určovaných sazebníků (vyhlášky ministerstva kultury) užitý v předchozích autorskoprávních úpravách byl, jako nevyhovující současným společenským podmínkám, již dříve překonán a zrušen.

Nesouhlasíme především s navrženým určením okruhu subjektů, s nimiž by měl kolektivní správce takový sazebník odměn projednat. Návrh nezaručuje, že by se projednání takového sazebníku účastnili prostřednictvím svých zástupců všichni uživatelé, pro něž má být tento sazebník následně závazný. Návrh proto zcela pomíjí princip rovného postavení smluvních stran, což je zcela nepřípustné.

V této souvislosti dále podotýkáme, že návrh by ve svém důsledku nutil nezastoupené či nesdružené uživatele k tomu, aby se sdružovali pro účely projednání sazebníku. Tato skutečnost je v přímém rozporu s ústavně zaručeným právem na sdružování, neboť nikdo nesmí být nucen ke sdružování[11].

Navržený mechanismus stanovování výše odměn metodou sjednání unifikovaného sazebníku odporuje současné úpravě sjednávání uživatelských smluv včetně podmínek určování výše odměn, stanovených v ust. § 100 odst. 7 AutZ, které zajišťují výši odměny spravedlivou pro zastupované autory a ostatní oprávněné subjekty na straně jedné a uživatele na straně druhé.

Zájem na sjednocení výše odměn pro větší okruhy uživatelů a projednání s jejich zástupci je již dostatečně zajištěn v současném ust. § 100 odst. 8 a není opodstatněné tuto úpravu prostřednictvím navrhovaného ustanovení dále na úkor uživatelů dále formalizovat.

Současná úprava dostatečně zajišťuje sledovaný cíl spravedlivého a nekomplikovaného sjednávání výše odměn pro autory i uživatele a současně plně respektuje zásady smluvní volnosti a rovnosti stran. Navržené ustanovení je nadbytečné a představovalo by narušení nynějšího vyváženého stavu.

 

104.   Příloha sazebník odměn - nutno upřesnit

     Na konci odst. 5 je napsáno, že odměna za zhotovení rozmnoženin činí 4%     z prodejní ceny nenahraných nosičů. Není nikde definováno, co je to prodejní cena          (maloobchodní? S DPH? Bez DPH?)

 

Připomínky paragrafová znění:

 

§         § 25, odst. 3, písm c. není nikde definováno, co to je nenahraný nosič záznamu

 

         Považujeme za nutné doplnit, specifikovat co je nenahraný nosič záznamu.

 

§         § 25, odst. 3   nutné upřesnit

 

         Odměna přísluší při dovozu (platí pro dovozce), při přijetí (pro příjemce) nebo při       prvním prodeji (pro výrobce).

 

         Dle par. 25 odměna přísluší při dovozu nebo přijetí, ale z prodejní ceny – toto je       rozpor – zboží může být na skladu dovozce nebo příjemce několik měsíců bez pohybu         a pokud se platí odměna až při prodeji prvnímu zákazníkovi, nemůžou nikdy souhlasit      statistiky  celní správy s výkazy dovozce nebo příjemce.

 

§         § 25, odst 7 doporučujeme změnit par 25, odst. 7

 

         V návrhu zákona je napsáno, že odměna se neplatí z nenahraných nosičů, budou-li   v tuzemsku použity jen k rozmnožování děl na základě licenčních smluv při jejich     vlastním podnikání. 

 

         Spousta nenahraných nosičů je ovšem použita k zálohám vlastních programů nebo dat        a vůbec se nepoužívají k rozmnožování děl.:

         Typický příklad – hlídací služby používají kazety VHS, CD-R nebo DVD, aby     monitorovaly (zaznamenávaly) dění v hlídaném prostoru – nikoli na kopírování filmů. Banky používají CD-R  na zálohování účetních dat – nikoli na kopírování hudby

 

         Doporučujeme proto změnu  par. 25, odst. 7, tak, aby obsáhl i tyto případy na text ve       smyslu:

 

         Odměna se neplatí z nenahraných nosičů, budou-li v tuzemsku použity pro provozní potřebu fyzických nebo právnických osob při jejich vlastním podnikání

 

         Vzhledem k nejasnostem stanovení prodejní ceny a systému odvádění odměn           navrhujeme úplně změnit  systém výpočtu odměn. Můžeme se nechat inspirovat např.    v Německu nebo v Rakousku. Doporučujeme např.

 

1) Definovat odměnu jako pevnou částku z doby záznamu nebo z kapacity média.

Např. 1 Kč za 1 hod., z toho vyplývá, že za 1 ks CD-R 80 minut by se platilo 1,33 Kč, z DVD-R 4,7 GB 120 min by se platilo 2 Kč.

Nebo při definování kapacity – např. za 1GB záznamu by se platila 1 Kč. V tom případě by se za CD-R 700MB platilo 0,70 Kč, za 1 DVD 4,7 GB by to bylo 4,7 Kč

Možnosti definování odměn jsou široké a mohou se kombinovat.

2) Uvádět výši odměny za nenahrané nosiče na faktuře prodávajícího. Z této odměny se nemohou poskytovat žádné slevy – skonta, rabaty nebo bonusy

Kontrolní orgány kolektivního správce pak nemusí kontrolovat veškeré účetnictví a zjišťovat za kolik bylo prodáno, stačí zkontrolovat dodací listy, kde jsou uvedeny produkty a  kusy a odměna je jednoduše zkontrolována.

Případný další prodejce uvede na faktuře, že v ceně je již obsažena odměna dle autorského zákona

3) Pokud zákazník použije nenahrané nosiče pro vlastní potřebu, sám si nárokuje vrácení odměny u kolektivního správce  a dokáže tuto skutečnost.

 

§         Navrhujeme upravit § 33, odst. 1, Oddíl 2

 

         Aby byly odstraněny jakékoli pochybnosti, měla by se výjimka vyjádřená v první větě         odstavce 1 § 33 doplnit o slova "nebo část díla" + sladit text zákona se zněním        směrnice Evropského parlamentu 2001/29 (čl. 5 odst. 3 písm. h/), která je     deklarovaným podkladem navrhovaného znění § 33, takto:

 

"Do práva autorského nezasahuje ten, kdo kresbou, malbou  nebo grafikou, fotografií nebo filmem nebo jinak zaznamená nebo vyjádří dílo nebo část díla, , které je trvale umístěno, nebo bylo vytvořeno za účelem jeho trvalého umístění na náměstí, ulici, v parku, na veřejných cestách nebo na jiném veřejném prostranství; do autorského práva nezasahuje ani ten, kdo takto vyjádřené, zachycené nebo zaznamenané dílo dále užije.  Je-li to obvyklé je nutno uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále  název díla a umístění...."

 

Důvod navrhované změny: Aby nevznikly pochybnosti, zda součástí tohoto povoleného užití díla umístěného (či vytvořeného za účelem umístění) na veřejném prostranství je i detail, polodetail či polocelek (v praxi lze zažít i účelovou argumentaci, že tato zákonná licence se vztahuje jen na celé dílo), nebude jistě na škodu, když se tato drobná vsuvka provede. Druhá vsuvka opisuje text směrnice Evropského parlamentu 2001/29 a je zejména v ČR praktická vzhledem k tomu, kolik trojrozměrných autorských děl u nás mizívá z veřejných prostranství podle toho, jaké je momentální politické klima.

 

§         Navrhujeme upravit § 37, odst. 1,

 

Paragraf  37 odst. 1 navrhuje v novém znění navrhujeme vypustit pojem/výraz „nevýdělečná“ knihovna. V našem právním řádu tento pojem není znám.

 

• Doporučujeme ponechat znění z platného zákona u paragrafů v novém znění:

 

§ 22, § 30, odst. 1; § 31 b); § 38, odst. 1 a) b), § 38 c atd. se používá pojem přímý nebo nepřímý hospodářský a obchodní prospěch, přičemž není specifikováno, co to je.

 

Zdůvodnění: Doporučujeme sjednotit pojmosloví a dát obsah tomuto v zákoně často používanému slovnímu spojení. Např.: nový par. 38 e – Licence pro sociální zařízení hovoří o nevýdělečných sociálních zařízeních zejména nemocnicích a věznicích. Nemyslíme si, že nemocnice je nevýdělečné sociální zařízení, neboť za jeho služby jsou prováděny úhrady. Není specifikováno, co je to „nevýdělečné“ … Mnoho nemocnic a zdravotnických zařízení jsou transformovány do podoby neziskových obchodních společností. V případě, že poskytují pacientům „nadstandard“ ve formě TV a rozhlasových přijímačů na pokojích apod. může to být považováno za „nepřímý hospodářský nebo obchodní prospěch“, neboť tím budou konkurovat jiným obdobným zařízením. Případný spor v této věci bude posuzovat soud. Navrhujeme ponechat znění z platného zákona.

 

 

Zásadní připomínky

10.  nové znění § 11 odst. 2 neakceptovat v plném rozsahu

 

nedoporučujeme v § 11 odst. 2 se za slova „při zveřejnění“ vkládat slova „a dalším užití“

 

zdůvodnění: tato citace by vedla k nekonečným platbám

 

§         § 40 odst. l písm.b) :

 

Odstranit: „neoprávněného sdělování díla veřejnosti“

Zdůvodnění: Není jasné kdo určí, že se jedná o neoprávněné sdělování veřejnosti

 

§         § 43, 44 nové znění neakceptovat; přepracovat resp. přesněji formulovat

 

Paragrafy v tomto znění v některých částech řadí Kolektivní správce nad autora samotného a dává jim neomezenou moc v rozhodování.

 

 

Obecné připomínky

 

19. odstranit celý odst. 3, § 18

 

§         § 40 odst.5  navrhujeme odstranit celý odstavec

 

§         § 46 odstavec 6. Zrušit

 

Zdůvodnění: Určení obecné praxe a zvyklosti je určována zase jen kolektivním správcem

 

§         § 72 odstavec 3 a 4 přepracovat